Cyklus debat AI horizonty
AI a vzdělávání
Vědění lidstva roste. Díky rozšíření internetu se demokratizoval přístup k informacím a narostl objem dat, ze kterých se AI systémy mohou učit. Jak by měla zareagovat oblast vzdělávání? Co si dnešní lídři českého digi vzdělávání myslí, že by se děti měly učit, aby z nich vyrostli spokojení dospělí?
O debatě
Debata proběhla 30. 9. 2024
Moderovala ji Ivča Böhmová z NPI
Autorem článku je žurnalista Jiří Labanc
Hosté
Je dlouholetým propagátorem vzdělávacích technologií a duchovním otcem Učitelského spomocníka Portálu RVP, členem odborného panelu ICT NPI, členem VV JŠI v roli zástupce pro SKAV, hodnotitelem národních a evropských projektů, důchodcem z Ráje. Bořivojův blog zde.
Záznam z debaty
Jak umělá inteligence promění školství?
Nové trendy se do škol zpravidla dostávají pomaleji, než prostupují společností. O tom, jak by mělo vypadat školství v době neustále se měnícího světa, diskutovali účastníci již páté debaty AI horizontů — tentokrát na téma AI a vzdělávání.
O rozsáhlých změnách, které umělá inteligence s sebou přinese, je nutné přesvědčit nejen školy, ale především i veřejnost. Myslí si to zakladatel prvního soukromého gymnázia v někdejším Československu a taktéž zakladatel společnosti SCIO Ondřej Šteffl. „Budoucí změny podceňujeme, přitom budou zásadní a zasáhnou celý svět. Výzvou dneška je, aby si to nejširší veřejnost uvědomila.“
Expert na integraci technologií do vzdělávání Bořivoj Brdička však míní, že přesvědčovat veřejnost se nedaří a i většina sektorů školství se změnám bude bránit.
O jaké změny a dopady půjde, nelze odhadovat, podle Šteffla však už dnes vidíme, co umělá inteligence dovede. „Odpovídá na e-maily, umí se rozhodovat lépe než lidé a její schopnosti se stále zlepšují. Navíc směřuje do medicíny. O čem budeme nakonec rozhodovat my?“ ptá se inovátor ve vzdělávání a dodává, že spousta lidí může v důsledku změn ztratit svou hodnotu.
Role školy je tak dle Šteffla jasná, měla by děti na tyto změny připravovat. „Bavit se s nimi o tom, že změny přijdou. Musíme žáky připravit na neustále se měnící svět, kde bude vždy někdo chytřejší než oni.“
Brdička s ním souhlasí: „Digitální kompetence potřebujeme. Jsou významnější než jiné, ale nedaří se mi o tom téměř nikoho ze zodpovědných lidí přesvědčit.“
Předpokládá, že vzdělávání zasáhne vlna zákazů. „Pravděpodobně dojdeme k tomu, že dětem budeme zakazovat nosit mobily. Zdali je to cesta, záleží na cíli. Pakliže je naším cílem naučit je schopnostem žít ve světě technologií a smysluplně je využívat, pak cesta nevede přes zákazy — ty se dají aplikovat jen v omezených případech. Musíme totiž vidět i cíl v pozadí.“
Vláda v Austrálii mezitím chystá zákon, kterým by mladistvým pod 16 let zakázala využívání sociálních sítí a dalších platforem. A nepomůže jim ani souhlas rodičů. Není ale zatím jasné, jaké postihy budou za porušení hrozit. Přijmout zákon, který bude nevymahatelný, by ale mohl nadělat více škody než užitku.
Technologie si nakonec stejně mohou najít cestu i kolem zákazů. „Nebudou se ptát, jestli je chceme, nebo nechceme dovolit dětem, protože budou nedílnou součástí našich životů,“ tvrdí Brdička s tím, že socioekonomicky hendikepovaní jedinci nebudou schopni technologie využívat vhodným a přiměřeným způsobem. V důsledku je tak ovládnou síly, které s lidmi hýbou i politicky. „To vše se stane, pokud na příchod technologií nebudeme reagovat správným způsobem,“ říká.
Pod cílem si Brdička osobně představuje obecné uvědomění si, že přístroje jsou zde pro obohacení a lidé by se jejich pomocí měli rozvíjet a umocňovat své schopnosti.
Změny brzdí starý svět
„Jsou ale rámcové vzdělávací programy (RVP) připravené na tento přístup?“ ptá se moderátorka diskuze Ivana Böhmová.
„Z výzkumů víme, že je opravdu minimum škol, které technologie žákům zakazují. Čtvrtina to pak ignoruje, další čtvrtina přístup řeší a polovina jej teprve plánuje řešit. Můžeme sice očekávat, že se všichni učitelé v této oblasti budou vzdělávat, určitě to ale nenastane,“ říká Ondřej Neumajer, ředitel Oddělení digitalizace ve vzdělávání v Národním pedagogickém institutu ČR.
Zmiňuje nejnovější výzkum Global Sentiment Survey zaměřený na vzdělávání učitelů. „Mezi tématy, ve kterých se lidé vzdělávají, skončila AI na prvním místě. Téměř 22 % veškerého vzdělávání se soustředí na umělou inteligenci,“ říká Neumajer a dodává: „To sice není překvapivé, ale to ale největší skokan za celou historii výzkumu. Inovace se do škol dostávají výrazně pomaleji než k běžné populaci, protože ve školství se pohybují spíše lidé konzervativního charakteru – což má své určité výhody.“
„Změny RVP však nelze plánovat s předsevzetím, že nikoho nemůžeme urazit,“ kontruje Brdička.
Vlivů, které mění zaběhlé pořádky, je více — od globalizace a klimatické změny až po měnící se metody pedagogiky psychologie (v čase se mění charakter dětí, které vyrůstaly díky technologiím v jiném prostředí). „Na učitele všechny takovéto faktory vytvářejí obrovský tlak v oblasti vzdělávání, a i tam máme velký problém. Víme totiž, že ne všichni učitelé se vzdělávají dostatečně intenzivně. Není podle mě možné očekávat, že všechny oblasti budou učitelé zvládat,“ tvrdí Neumajer.
Otázkou budoucna také je, nakolik stroje převezmou roli učitelů. Bořivoj Brdička zmiňuje výzkum, podle kterého dávají studenti minimálně na středních a vysokých školách přednost živému učiteli před umělým. „Doufám, že to i vydrží. Nejlepší výuka je příkladem. AI potenciálně může nahradit učitele, přijde mi však nereálné, aby se umělý pedagog stal inspirací pro to, čím bych se v pozici žáka chtěl stát,“ podotýká Brdička.
Potenciál generativní AI spočívá i ve schopnosti personalizovat učivo. Za pár vteřin dovede vygenerovat podrobné vysvětlení složitějšího učiva tak, aby vyhovovalo každému jednotlivci zvlášť. Ondřej Šteffl si personalizované osnovy dovede představit, problém ale je, kdo bude rozhodovat o jejich podobě. Navíc v momentě, kdy se každý učí pouze témata, která jej zajímají, se podle Ondřeje Neumajera společnost extrémně individualizuje.
„O takzvané ‚alternativní vzdělávání‘ není na úrovni mainstreamu zájem. Rodiče musí chtít pro své děti změnu, nicméně naprostá většina chce vzdělávání, jaké sami kdysi dostali,“ vysvětluje Neumajer.
Ondřej Šteffl znovu připomíná, že hlavní výzvou je — zejména rodičům — vysvětlit, že změny skutečně nastanou. Zakladatel společnosti SCIO říká, že drtivá většina škol si kvůli tlaku rodičů (kteří jsou pro změny klíčoví) nemůže dovolit přístup, jako uplatňují ScioŠkoly. „Děti učíme odolávat nejistotě, rozumět sami sobě. A to nejsou měkké dovednosti, naopak cesta za nimi obsahuje množství tvrdých znalostí, které většina z nás nemá. Namísto toho se běžně učíme algebraické výrazy, které v životě nepoužijeme.“
Šteffl tím naráží například na výroky o důležitosti matematiky: „Matematici říkají, že jejich předmět rozvíjí logické myšlení. Psychologové je pak vyzývají, aby pro to předložili data. Jenomže žádná věrohodná data na to nejsou. V psychologii pro to máme takzvanou ‚filtrační hypotézu‘ – lidé, kteří logicky přemýšlí, si automaticky vybírají matematiku,“ říká vystudovaný matematik. „Ačkoliv matematice během studia na základní a střední škole věnujeme více než tisíc hodin, to valné výsledky co do logiky společnosti kolem nás nepřináší.“
Rozevřené nůžky a hluboká propast
Problém se zaváděním technologií spočívá též v kombinaci rozdílného socioekonomického zázemí a digitální propasti mezi jednotlivými žáky. „Zdá se mi jisté, že AI bude mezi dětmi i dospělými rozevírat nůžky. Zároveň však jde o jeden z mála problémů, které by stát mohl vyřešit finanční podporou,“ myslí si Ondřej Šteffl. Dodává ale, že to neřeší problém s dětmi, které by nevyužívali ani státem dotovanou techniku. Nakonec opět záleží na přístupu rodičů, jak své potomky vedou k užívání technologií.
Nutno podotknout, že stát na situaci už reaguje v rámci čtyřletého projektu z Národního plánu obnovy z dílny Evropské komise. V rámci něj má 500 škol vybraných školní inspekcí dostat peníze na řešení právě technologického zázemí.
Bořivoj Brdička zmiňuje tři úrovně digitální propasti: vybavení, schopnost technologie smysluplně využívat. „Třetí úroveň je to, co s nimi děti reálně dělají. Znevýhodněné využívají technologie — pro nás — nevhodně. Je to věc školy, nemůžeme u rodičů takto znevýhodněných čekat jakoukoliv podporu,“ míní Brdička. „Jde o to vytvořit integrované vzdělávací prostředí, které zahrnuje i online prostor,“ dodává.
Proto diskutující nesouhlasí se zákazy mobilů ve školách. „Celý život je budou provázet. Pokud se zakážou, nenabídneme dětem ze znevýhodněného prostředí možnost vidět jejich vhodné a účelné využití,“ říká Ondřej Neumajer.
Zákazy v obecném slova smyslu však nemusejí být na škodu. „Zákazu obrazovek do věku pěti let se nebráním, nicméně je důležité ujasnit se, čeho tím chceme dosáhnout či zabránit,“ připomíná Brdička. Jestliže je cílem, aby děti nebyly o školních přestávkách na mobilech, jsou podle něj i jiné cesty než zákazy.
O osvětu se dlouhodobě snaží i AI dětem prostřednictvím volně přístupných materiálů, které mají pomoci dětem i učitelům porozumět digitálním technologiím.
Jednoduchá řešení neexistují
Věda samotná se navíc v otázce, zdali mají digitální technologie pozitivní či negativní dopad na náladu dětí, rozchází. Vedle reportu společnosti SCIO to ukazuje i například jedna z nejnovějších zpráv expertů z Interdisciplinárního týmu pro výzkum internetu a společnosti (IRTIS). Analyzovali jedenáct studií na toto téma, a výsledky jdou proti mnoha celospolečenským domněnkám.
Vedoucí výzkumu David Šmahel v rozhovoru pro Deník N popsal, že se v diskuzích o dopadech digitálních technologií často zaměňují pojmy korelace a kauzalita. Že určitý negativní dopad může s technologiemi korelovat — souviset —, ještě neznamená kauzální vztah, tedy že jsou technologie příčinou.
„Kdybych měl dát jednoduchý návod pro informovaného laika, který nad tím chce alespoň trochu přemýšlet, řekl bych, že v první řadě by se měl snažit rozlišit, zda daný výzkum pojednává o korelační, nebo kauzální studii. Tedy zda můžeme mluvit jenom o souvislostech mezi danými jevy, anebo zda jde opravdu o studie, kde se dá mluvit o efektu,“ radí Šmahel a vyzývá čtenáře, aby nevěřili jednoduchým řešením a návodům. „Obávám se, že u tohoto tématu zkrátka neexistují.“
AI dětem, z.s.
IČ: 17914582
Datovka: 4czjq6u
Číslo účtu: 2002446742/2010
Poptáváte vzdělávací akci či spolupráci?
Ozvěte se Kláře na: klara@aidetem.cz
Další kontakty naleznete v sekci Lidé.