AI a děti
Vyrostli ve světě, který je ze všech stran obklopen digitálními technologiemi. Zelené kolečko u jejich jmen svítí většinou nepřetržitě a jejich online komunikace se z mainstreamových platforem a sociálních sítí v posledních letech obrátila také k chatbotům. Jedenáctá debata AI horizontů se točila kolem tématu AI a dětí, jejich vztahu k umělé inteligenci a budoucnosti, kterou s sebou tato technologie přináší.
O debatě
Debata proběhla 18. 6. 2025
Moderoval ji Andrej Novik
Odkaz na Facebookovou událost
Autorem článku je žurnalista Jiří Labanc
Mluvčími byli
Jmenuji se Berta, chodím na ZŠ Pod Žvahovem a je mi 14. let. Hlavní zkušenosti s AI mám ze školy a to s Chatboty. Jsem skautka a ve volném čase ráda chodím ven buď s kamarády nebo se psem. Můj oblíbený předmět je čeština protože ráda čtu a píšu.
Já jsem Emma, je mi 14 a baví mě lezení a hraní na příčnou flétnu. Taky ráda čtu a chodím do knihovny. Zajímá mě budoucnost, včetně jakou roli v ní bude hrát umělá inteligence a jakým směrem se bude vyvíjet.
Jmenuji se Tomáš Marek a jsem student ze Suchdola nad Odrou. Je mi patnáct let a zajímám se o technologie. Už pár let programuji a pracuji s AI, od vydání samotného ChatGPT. Orientuji se v programovacích jazycích a momentálně se soustředím na vývoj her. Chtěl bych poukázat na hrozbu AI a vysvětlit jak vůbec funguje.
Jmenuji se Jonáš a jsem studentem třetího ročníku kybernetické bezpečnosti na SSPŠ. Kromě studia se věnuji podnikání v oblasti vývoje softwaru a pořádám školení o moderních technologiích, například o umělé inteligenci. Zajímám se také o obchodování s měnami, komoditami a akciemi. Organizace ČESKO budoucnosti mě v roce 2024 ocenila jako třetího nejaktivnějšího studenta.
Jmenuji se Michaela Tesařová, a je mi 14 let. Chodím do soukromé školy, která funguje trošku jinak, než ostatní. Jmenuje se Scioškola. Ve škole mě vždycky spíše bavilo rozvíjet mojí “kreativní“ stránku, jako je například příprava prezentací a prezentování, čeština, angličtina a tak dále. Mimo školu se ráda věnuji hře na klavír, vaření, a chodím na kroužek jménem cdf, a tam natáčíme různé dokumenty, a rozhovory s lidmi. Také chodím na dramatický kroužek, a tam se učíme a trénujeme představení, a vystupovat před publikem. Ráda poznávám, a komunikuji s novými lidmi, a také velmi ráda cestuji.
Čím je umělá inteligence pro mladistvé
O umělé inteligenci se většinou poprvé dozvěděli ze školy a od svých kamarádů. „Často používám ChatGPT k tvorbě projektů a prezentací do školy. Přijde mi to efektivnější a jednodušší než hledání přes Google,“ říká na úvod čtrnáctiletá Michaela Tesařová, která chodí na jihlavskou ScioŠkolu.
ChatGPT nejvíce využívá i čtrnáctiletá Berta Krejčí. „Učitel nás ale ve škole upozornil, že nejde o velmi důvěryhodný zdroj, a tak zkouším i jiné nástroje, třeba Google Gemini,“ říká s tím, že nejčastěji chatboty používá v rámci školy.
Diskutující mladá generace se shoduje na tom, že AI nástroje šetří čas. Pokud by však znenadání přestaly existovat, na každého by to mělo jiné dopady. „Vadilo by mi to napůl,“ říká Tomáš Marek ze Suchdola nad Odrou. „Třeba bych nemohl vypracovat čtenářský deník týden před odevzdáním, ale nebyla by tragédie, kdyby AI nástroje zmizely,“ říká Tomáš.
Pro Jonáše Tenoru, který studuje třetí ročník kybernetické bezpečnosti na pražském smíchovském gymnáziu, by náhlá ztráta AI nástrojů byla obrovským krokem zpět. „Kromě školy totiž vyvíjím weby a aplikace, a díky AI teď několikahodinovou práci zvládnu do jedné hodiny,“ vysvětluje Jonáš.
Problém by to představovalo i pro patnáctiletou Emmu Šafránkovou. „Hlavě v rámci školy. Když potřebuji něco dohledat nebo pracovat s textem — třeba ho zkrátit a vytáhnout z něj důležité informace – AI mi s tím hodně pomáhá a šetří čas. Navíc ji používám i na domácí úkoly,“ říká Emma.
„Mně by to třeba vůbec nevadilo,“ říká Berta. „Když jde například o čtenářský deník, vím, že si stejně musím všechny informace ověřit, protože ChatGPT často generuje nesmysly. Takže si knížku pro deník alespoň zčásti přečtu, abych měla jistotu, že píšu pravdivé informace.“
„Já jednou vypracoval čtenářský deník za pět minut,“ přiznává se Jonáš. Že je takový přístup špatný, si uvědomuje. „Asi bych si měl dát práci ten text přečíst. Ale těžko říct, jestli je to chyba moje nebo školy. Myslím si, že škola by měla zadávat úkoly tak, aby byly pro umělou inteligenci neřešitelné. Mělo by jít o něco autentického, na čem musíme pracovat sami. Na druhou stranu je to moje zodpovědnost. Když použiju AI, ochuzuju pouze sebe. Momentálně jsem s tím smířený, protože je lepší odevzdat AI generovaný úkol než dostat pětku,“ myslí si Jonáš.
Naproti tomu Michaela chatboty používá spíše na kosmetické a módní tipy než na vyhledávání informací. „Bojím se, že kdybych něco opsala, přijde se na to,“ říká s tím, že na její škole pro takový účel někteří spolužáci chatboty používají, jejích vyučující to však většinou pozná a nechá je úkol přepracovat. „Já to moc nedělám, protože se tím koneckonců nic nenaučím,“ doplňuje Michaela. Emma dodává, že AI nástroje používá většina jejích spolužáků. „Třeba aplikaci Photomath, které vyfotíte příklad a ona jej spočítá i s výpočtem,“ říká s tím, že chatboty používá také na sumarizaci dlouhých textů, u kterých by jinak ztratila pozornost. „Anebo si nechám vygenerovat otázky k opakování na test. Je ale nutné si výsledky kontrolovat, protože mohou být mylné,“ připomíná.
Podle všech diskutujících se o AI – alespoň v základní rovině – na jejich škole ze strany učitelů jednotlivců dozvídají. Tomáš zmiňuje příklad učitele dějepisu, díky kterému si zkusili trénovat debatu a obhajovali s přednastaveným chatbotem demokracii. Emma říká, že o AI se ve škole učili zatím jen minimum. „Nikdo nás zatím pořádně nenaučil, jak správně zadat dotaz, aby nám AI odpověděla, jak potřebujeme. Učím se metodou pokus-omyl, přitom je to pravděpodobně technologie budoucností,“ říká Emma.
Že by však umělá inteligence mohla v budoucnu skutečné učitele nahradit, se nikomu nezamlouvá. „Mrzelo by mě, kdyby nás učily jen stroje. Prezentaci od ChatGPT nerozumím tak dobře, jako když mi téma vysvětlí člověk, nejde mi tolik do hlavy,“ říká Michaela. Podle Jonáše si studenti často oblíbí předmět na základě osobnosti učitele. „Především u mladších dětí je potřeba mít kontakt s člověkem. A nejde ani tak o umělou inteligenci. Kdyby děti mluvily jen s jakýmsi robotem, skončilo by to hrozně, vyrostla by z nich banda psychopatů,“ míní Jonáš.
Neexistující partner/ka i terapeut
Mladiství používají chatboty v běžném životě různě. Od ověřování informací, přes zpracování složitějších otázek, které by hned nenašli na Googlu (například příkladů z matematiky), až po plánování výletů po okolí. Berta vzpomíná na trend, kdy si s kamarády skrze chatbota nechali napsat scénář reality show Love Island. Jonáš se svými spolužáky pak třeba hledají morální hranice chatbotů.
Navzdory tomu účastníci diskuze používají AI méně, než by se mohlo zdát. „V průměru asi deset minut denně, především kvůli škole,“ zamýšlí se Emma nad tím, kolik času stráví s umělou inteligencí. Jonáš AI používá pro osobní záležitosti, práci i školu. „Dohromady u ní strávím asi půl hodiny denně. Protože ale ChatGPT rychle vyprší limity, přepínám mezi jinými modely. Vedle toho Tomáš ChatGPT využije jednou týdně, Michaela přibližně dvakrát do týdne.
Emma zmiňuje, že v jejím okolí vrstevníci používají aplikaci Character.ai, skrze níž si vytvářejí konverzační partnery. „Lidi si tím nahrazují pocit společnosti, když jsou sami doma. Namísto aby někomu zavolali, raději si chatují s AI. Když jsem jednou byla u kamarádky, zrovna si dopisovala s neexistující AI postavou,“ popisuje Emma. Zaznívá také název aplikace Replika, která umožňuje si vytvořit virtuálního partnera či partnerku. „Čím více si s nimi píšete, tím více získáváte bodů a vás to nutí v aplikaci zůstat,“ vysvětluje moderátor diskuze Andrej Novik.
Michaela bere vytváření neexistujících partnerů jako smutný důsledek nových technologií. „Člověk se tím ochuzuje o romantický život. Je mi těch lidí vlastně až líto,“ říká. Podle Emmy to nelze brát jako plnohodnotný vztah. „Ale věřím, že AI dovede vztah napodobit natolik dobře, až tomu člověk začne věřit,“ říká Emma a dodává, že její kamarádka komunikuje s umělou inteligencí, protože je pro ni jednodušší se svěřit stroji.
„Já to mám podobně,“ navazuje Berta. „Též bych se snáze svěřila AI než psychologovi. Mám pocit, že umělá inteligence mi dá nějakou radu a nikdo se o naší konverzaci nedozví. Moji rodiče ale jednak nejsou ani nakloněni tomu, abych psychologa vyhledala, a jednak vůči psychologům sama nemám důvěru,“ vysvětluje.
Svěřovat se umělé inteligenci podle Emmy ale není tak naplňující jako živému člověku. „Sice si ulevím, když se svěřím AI, ale zpětně mi chybí lidský kontakt. Chybí mi pozdější starost – člověk by se mě později sám od sebe zeptal, jak to se mnou dopadlo. To AI neumí,“ míní Emma.
Michaela se jednou zkusila umělé inteligenci svěřit, nakonec však měla pocit, že ji stroj vůbec neposlouchá. „Necítila jsem se vyslyšena a nijak mi to nepomohlo, celé to působilo hrozně uměle, strojeně.“ Jonáš posléze přiznává, že jej osobně nikdy ani nenapadlo využít AI k řešení citlivého osobního problému, a zkušenost s AI coby terapeutem nemá ani Tomáš.
Návrat ke kořenům i prodloužená ruka člověka
A jak si účastníci diskuze představují budoucnost?
„AI nahradí hodně profesí, kupříkladu ve fabrikách nebo v administrativě. Možná bude těžší najít si práci. Ale doufám, že si lidé časem uvědomí, že je toho moc, a vrátí se nazpět, na přirozenější úroveň,“ věří Michaela.
Jinak se na budoucnost dívá Jonáš, podle kterého si trh určí, které profese přežijí. „Tvrdilo se, že roboti nahradí nejdříve manuální práce, jenomže nyní jsou v ohrožení kreativci – designéři a programátoři. Myslím si, že přežijí hlavně profese ve službách, kde je osobní kontakt.“
Emma míní, že umělá inteligence může sloužit jako asistent. „Snad to rozšíří naše možnosti a nenahradí nás,“ doufá. „Budoucnost si představuji jako kombinaci – AI bude pomáhat, důležitý však zůstane nadále člověk. Umělá inteligence tedy bude asistovat, vážená ale bude lidská práce,“ dodává.