Kultura školy — neviditelné srdce naší instituce
Autor textu: Mgr. Vítek Jezbera na základě materiálu NF Eduzměna „Karta Kultura školy“
Kultura školy se dá přirovnat k neviditelnému srdci naší instituce. Není to jen vzhled školy, webu, to, co visí na nástěnce nebo je napsáno v povinných dokumentech. Je to to, co cítíme, když ráno vejdeme do areálu školy. Je to atmosféra, která nás obklopuje. Zahrnuje to, jak spolu komunikujeme, jak si navzájem pomáháme, a jak řešíme konflikty. Je to soubor sdílených hodnot, přesvědčení a zvyklostí, které utvářejí naše každodenní chování.
Proč je pro nás důležité se o ní bavit?
Propojení a soudržnost: Dobrá školní kultura posiluje pocit sounáležitosti. Vzájemný respekt a podpora překonávají jazykové, kulturní a sociální bariéry.
Prospěch pro studenty: Studenti jsou na atmosféru ve škole velmi citliví. Když cítí, že učitelé pracují společně a navzájem si věří, promítá se to do jejich motivace a výsledků. Kultura školy je proto jedním z nejdůležitějších faktorů pro úspěšné učení.
Osobní růst: Škola je pro žáky i učitele místem, kde se nejen učíme, ale také rosteme. Když je kultura otevřená, podporující a bezpečná, dává nám to svobodu zkoušet nové věci, sdílet nápady a učit se z chyb, aniž bychom se báli selhání.
Teoretické východisko: Šest dimenzí kultury školy
Pro naše účely budeme vycházet z pojetí autorů Terrence Deala a Kenta Petersona (2009), kteří ve své knize The Shaping School Culture Fieldbook navrhují pět dimenzí, z nichž kultura školy sestává. Tyto dimenze jsou měřitelné a umožňují systematickou práci na kultivaci prostředí. Pro naše účely jsme jejich pojetí doplnili o dimenzi „Škola jako učící se organizace“.
- Vize a hodnoty: Směřování školy a hledání toho, co je pro nás skutečně důležité. Hledání vize školy může být do určité míry formální záležitostí, ale také prostorem, ve kterém vedení, učitelé, a v ideálním případě i žáci a rodiče hledají společné směřování.
- Rituály a ceremonie: Označují „kulturu v akci“, tedy události, které v průběhu školního roku vytvářejí identitu prostředí.
- Historie a sdílené příběhy: Vyprávění o škole, které utvářejí kolektivní identitu a sdílenou interpretaci minulosti. Tím rozumíme příběhy, které se ve škole a o škole vypráví a které s místem lidé asociují — jedná se o způsob vyprávění o škole, sdílenou interpretaci historie daného prostředí nebo naopak rozpory v této interpretaci.
- Lidé a vztahy: Neformální struktury a kvalita vztahů na všech úrovních. Jedná se o vztahy mezi všemi aktéry — tedy vedením a učiteli, učiteli a učiteli, učiteli a žáky, žáky mezi sebou navzájem, školou a rodiči. Popisuje, jak by měly být vztahy organizovány a jakou by měly mít kvalitu.
- Architektura, artefakty a symboly: Vizuální scenérie. Každá škola má nějaký specifický ráz, charakter — výzdobu chodeb, tříd, uspořádání budov a jejich využití. Učitelé i žáci mají různou míru svobody, jak místo měnit a jak mohou ovlivnit jeho vzhled.
- Škola jako učící se organizace: Jedná se o prostředí, kde se učení a rozvoj netýká pouze žáků, ale i pedagogů. Je to kultura, ve které se neustále učíme, sdílíme zkušenosti, reflektujeme naši práci a nebojíme se měnit to, co nefunguje. Jinými slovy, celá škola se neustále vyvíjí.
Proměna kultury školy — toxická vs. zvoucí kultura
Kultura školy neumí být neutrální. Má vždy tendenci být buďto zvoucí, příjemná a laskavá, která akceleruje to dobré a je místem, kam se těšíme. Nebo toxická, kterou Deal a Peterson charakterizují jako prostředí s nedostatkem vize, převládajícím pocitem neúspěchu a nepříjemnými vztahy, které vytváří pocit odpojenosti na všech úrovních.
Na kultuře školy je zajímavé, že ji lze jednak měřit — tedy hodnotit zvnějšku, kultivovat, posouvat zevnitř. Existuje celá řada dotazníkových i jiných nástrojů zaměřených právě na měření kultury školy. Tento fakt je důležitý, protože se nejedná jen o jakousi celkovou atmosféru, ale o parametry, které lze uchopit, popsat a proměňovat. Např. Česká školní inspekce ve svém popisu kvalitní školy vychází právě i z mapování kulturních aspektů daného prostředí.
Klíčem k úspěšné kultivaci je systémová práce a neustálý dialog. Při proměňování kultury školy je klíčové nejprve si uvědomit, které parametry společného soužití ve škole nejsou uspokojivé, reflektovat je, a změnu začít organizovat systematicky a v dialogu s ostatními tak, aby se mohli se změnou a společným směřováním ztotožnit. To je totiž klíčové proto, aby změna byla dlouhodobě udržitelná.
Závěrem
Máme nyní jedinečnou příležitost zamyslet se nad tím, kde jsme jako škola teď a kde chceme být. Není to práce jednoho člověka, ale sdílená odpovědnost každého z nás. Nejsme pasivními příjemci, ale aktivními tvůrci. Každý náš malý krok — každá vlídná poznámka, každá nabídnutá pomocná ruka — přispívá k tomu, jaké srdce naše škola má. Pojďme do toho!