Hoax
Záměrně nepravdivá zpráva šířená internetem, e-mailem nebo sociálními sítěmi, jejímž cílem je vyvolat strach, soucit, pobouření nebo údiv a přimět příjemce k dalšímu sdílení. Na rozdíl od dezinformace nemá hoax nutně politický nebo ideologický záměr – často jde o mystifikaci, žert, trolling nebo snahu o virální šíření bez konkrétního cíle.
Mezi typické kategorie hoaxů patří poplašné zprávy o zdraví („mikrovlnka ničí živiny“, „deodoranty způsobují rakovinu“, „voda v PET lahvích na slunci se mění na jed“) a falešná varování o fiktivních únosech dětí v supermarketech, neexistujících nebezpečných předmětech v parcích nebo smyšlených nových drogách ve školách. Velmi rozšířené jsou také řetězové zprávy typu „přepošli deseti lidem, jinak…“, sliby výhry za sdílení nebo falešné prosby o pomoc nemocnému dítěti s neexistujícím účtem. Opakovaně se objevují i falešná úmrtí celebrit, smyšlené citáty připisované Einsteinovi, Masarykovi nebo papeži, které tyto osobnosti nikdy nevyřkly, a konspirační historky o kruzích v obilí, údajných záběrech UFO nebo „skutečné“ tváři historických událostí.
Hoax pracuje s několika mechanismy šíření:
- emocionální náboj: text apeluje na strach o blízké, soucit, rozhořčení nebo zvědavost,
- výzva k akci: „sdílej dál, ať se to dozví všichni", „varuj své blízké",
- falešná autorita: odkazy na „lékaře", „policii", „vědce" bez konkrétních jmen a zdrojů,
- autenticky vypadající detaily: jména měst, čísla, data, často smíchaná se skutečnými událostmi.
Hranice mezi hoaxem a dezinformací splývají. Dezinformace je zpravidla cílená a slouží konkrétnímu (politickému, obchodnímu, zpravodajskému) zájmu, zatímco hoax vzniká často spontánně nebo z pobavení. Mnoho hoaxů však přerůstá v dezinformační kampaně – zvlášť pokud se týkají zdraví, vakcín, migrace nebo voleb. S generativní AI navíc mizí typické varovné znaky (špatná čeština, neumělé fotomontáže) a hoax se stává obtížněji rozpoznatelným.