Syntetická média
V angličtině Synthetic Media. Jedná se o digitální obsah – obrázky, videa, audio, text, hudba, 3D modely – který byl vytvořen nebo podstatně upraven pomocí umělé inteligence, typicky generativních modelů. Zahrnují širokou škálu výstupů od zjevně umělých (stylizované AI ilustrace…) až po obsah k nerozeznání od reálného záznamu (fotorealistické portréty, klonované hlasy, deepfake videa).
Legitimní využití je široké: filmová a herní produkce, dabing a překlad, vzdělávací materiály, marketing, prototypování, asistenční technologie pro osoby se zrakovým nebo sluchovým postižením, oživení historických postav v muzeích.
Rizikové využití zahrnuje:
- Deepfake: realistické záměny tváří nebo hlasů konkrétních osob; politické dezinformace, podvody typu „vnučka v nouzi" s klonovaným hlasem.
- Nekonsenzuální intimní obsah (NCII): vytváření falešných nahých snímků reálných osob, často nezletilých, jako forma kyberšikany nebo vydírání.
- Identity fraud: obcházení biometrického ověřování, vytváření falešných dokladů.
- AI slop: masová produkce nekvalitního obsahu zaplavujícího sociální sítě.
- Manipulace důkazů: falšování fotografií a videí pro soudní nebo zpravodajské účely.
Rozpoznávání syntetických médií je stále obtížnější. Klasické vizuální chyby (deformované ruce, nečitelný text, nepravidelné stíny) se s každou generací modelů zmenšují.
Pro legislativu představují syntetická média novou výzvu. Evropský AI Act (účinný od 2024) zavádí povinnost označovat syntetický vizuální obsah vodoznakem. Mnoho zemí přijalo specifické zákony proti nekonsenzuálnímu deepfake intimnímu obsahu.
Pro děti a dospívající je klíčové porozumění tomu, že vidět už neznamená věřit. Mediální gramotnost se rozšiřuje o schopnost zpochybnit audiovizuální obsah, znát motivace tvůrců a chápat, že vlastní fotografie sdílené na internetu mohou být zneužity ke generování syntetického obsahu.