Na začátku padesátých let netvořilo zkoumání „inteligentních strojů“ samostatnou vědní disciplínu, šlo spíše o průnik matematiky a elektroniky. První použití termínu umělá inteligence je připisováno Johnu McCarthymu z MIT.

Skutečný počátek oboru umělé inteligence pak tvoří konference uspořádaná v létě roku 1956 na univerzitě Dartmouth College. Ve skutečnosti se jednalo spíše o prázdninový workshop, kterého se souvisle zúčastnilo přibližně 10 lidí. I tak je tato událost považována za moment, kdy byla umělá inteligence ustanovena jako perspektivní vědní disciplína, které mnozí předpovídali rychlý rozvoj.

Například ekonom a sociolog Herbert Simon v roce 1957 předpověděl, že nejpozději do 10 let porazí umělá inteligence člověka v šachu. Jeho vize se nakonec ukázala správná… jen to trvalo více než 30 let.

Jednou ze známek inteligentního systému je schopnost vnímat a komunikovat se svým okolím. A právě to jsou problémy, které řešily chatbot ELIZA a robot Shakey, jež byly vytvořeny v roce 1966. ELIZA, umělý teraupeut vytvořený na americké univerzitě MIT, byl program, který napodoboval lidskou konverzaci pomocí hledání známých vzorců a jejich přiřazení ke vhodným odpovědím v paměti. Přestože se jednalo o poměrně jednoduchý program, který navíc místo skutečného pochopení konverzace spoléhal na sadu pravidel, jak odpovídat, jeho úspěch překvapil i samotného autora. Někteří z uživatelů si dokonce mysleli, že místo chatbota komunikuje skutečná osoba.

Robot Shakey, vyvinutý ve Stanfordském výzkumném institutu, byl první robot, který byl schopen vnímat své okolí, reagovat na něj a samostatně se v něm pohybovat. Navíc dokázal analyzovat složitější úkoly a rozplánovat je na jednotlivé kroky, které vedly k úspěšnému splnění daného cíle. Šlo o první případ, kdy vědci a vědkyně spojili strojové vnímání, plánování a pohyb do jediného stroje. Plánovací algoritmy, původně vyvinuté pro robota Shakey, jsou dodnes používány například v autonomních vozítkách Curiosity a Ingenuity na Marsu. Můžete se s nimi také setkat, kdykoliv používáte navigaci ve svém telefonu.

Samostatný pohyb robotů nebo strojů představuje velkou výzvu. Kromě samotného ovládání pohybu je třeba vnímat okolí a přizpůsobit se mu. První kroky v této oblasti jsme popsali již u robota Shakey. Od laboratorního prostředí do silničního provozu však vedla ještě dlouhá cesta. Na konci 80. let se podařilo takový systém vyvinout na univerzitě Carnegie Mellon v USA.

Vozidla Testlab 1 a hlavně pozdější ALVINN překonala v běžném provozu rychlost 100 km/h při zcela autonomním řízení. To vše s výpočetní silou téměř 10krát menší, než mají dnešní chytré hodinky.

Přestože neuronové sítě a zejména algoritmus na jejich efektivní učení známe již od 60, respektive 80. let 20. století, jejich rozmach přichází až na přelomu tisíciletí. Jednou z oblastí, která se na tomto rozvoji výrazně podílela je rozpoznávání obrazu, tedy úkol, který je pro člověka velmi jednoduchý. Významným mezníkem je představení datasetu ImagineNet, za jehož tvorbou stojí čínsko-americká vědkyně Fei-Fei Li. Tento projekt hrál klíčovou roli v rozvoji rozpoznávání obrazu a detekce a lokalizaci objektů. Hlavním přínosem toho datasetu bylo jeho použití v soutěži ImageNet Challenge, která přitáhla výraznou pozornost laické i odborné veřejnosti k použití neuronových sítí v rozpoznávání obrazu. V současnosti ImageNet obsahuje více než 14 milionů obrázků a více než dvacet tisíc tříd.